Finance: Spotřebitelské úvěry 2013 II

Tomáš Uher - Půjčky - Finance: Spotřebitelské úvěry 2013 II

Někdo by si na dárky peníze v životě nepůjčil. Ten „někdo“ uvažuje rozumně. Právě půjčky na vánoční radovánky totiž zpravidla spadají do kategorie špatných úvěrů. A nic na tom nemění ani nabídka půjček „zdarma“. Nebo si myslíte, že právě vaši nadílku chtějí bankéři dotovat?

Existuje vůbec rozumná půjčka? Jistě. Pokud si úvěr vezmete jako investici, málokdo by vám ho rozmlouval. Selské počty zkrátka fungují a věc, na kterou si půjčujete, by vám měla ušetřit nebo vydělat víc, než zaplatíte na úrocích.

Ti, kdo na sebe nechtějí být tak přísní, by měli dodržovat alespoň pravidlo délky splácení. To říká, že si nemáte půjčovat na takové věci, které byste spláceli delší dobu, než je čas, po který si jich budete užívat. Spolehlivě tak eliminujete třeba dovolenou na splátky, která podle žádného měřítka nepatří mezi rozumné důvody k zadlužení.

A jak si v pomyslném žebříčku úvěrového rozumu stojí vánoční dárky? Není těžké uhodnout, že ne moc dobře. Každý úvěr musíte splatit. A o co rodině přilepšíte letos nad rámec úspor, o to chudší budou vaše příští svátky…

Úvěr zdarma? Jak pro koho

Jedním z vánočních hitů jsou půjčky zdarma nebo odložené splátky. Slovo „zdarma“ ale berte s velkou rezervou.

Podobně jako v minulých letech má taková nabídka striktní podmínky. Například musíte splácet řádně, tedy včas. To je sice normální, ale položte si otázku, jestli se vám opravdu nemůže stát, že třeba jednu splátku pošlete o den později.

Jednoduše řečeno, pokud by si banka myslela, že všichni dodrží tuto podmínku, takový úvěr by nenabídla. Musela by ho totiž dotovat, protože i ona sama si půjčuje peníze za úrok, byť nižší, než za kolik ho nabízí spotřebitelům. Navíc ne každá banka vám dá slevu dopředu. U některých platíte celé splátky včetně úroků a až na konci vám slevu vyplatí.

Podobně zrádná mohou být i další ustanovení. Pro slevu nebo úplné odpuštění úroků například budete muset úvěr splatit předčasně, nebo se akční nabídka váže pouze na pořízení určitého druhu zboží. Zkrátka platí, že ve smlouvách úvěrového typu byste vždycky měli hledat možné nástrahy.

Podmínky za výlohou

Základem každého (spotřebitelského) úvěru je smlouva a všeobecné obchodní podmínky společnosti. Ty vám musí budoucí věřitel zpřístupnit v plném rozsahu ještě před podpisem smlouvy. A podle novelizovaného zákona o spotřebitelském úvěru vám dokonce musí vysvětlit všechny podstatné náležitosti týkající se úvěru.

V tom se situace o mnoho zlepšila – alespoň na papíře. Stále totiž platí, že „podstatné náležitosti“ musíte ve smlouvě hledat především vy sami. Zákon vám však dává alespoň právo získat předběžné podklady, což v minulosti nebylo zvykem.

Máte na úvěr?

Tato otázka v sobě skrývá dva různé pohledy. Platební schopnost svých klientů zkoumá banka, počítat byste však měli i vy sami.

Banka to má poměrně jednoduché – vystačí si s univerzálním algoritmem. Ten měří jednak vaše dokládané příjmy vůči předpokládaným výdajům. Deklarované výdaje by přitom měly alespoň přibližně odpovídat bankovním tabulkám pro daný region a způsob života, jinak vám banka neuvěří a použije právě tabulkové hodnoty.

Úvěrové možnosti žadatele pak ovlivní i pohlaví, dosažené vzdělání, pracovní perspektiva a další faktory. Zde vstupuje do hry statistika. Obecně například platí, že vysokoškoláci splácejí lépe, že v Praze je menší šance pozbýt práci na delší dobu a podobně. Banka šetří i vaši úvěrovou historii. K tomu jí slouží tzv. úvěrové registry. Z těch zmíníme nejrozšířenější Bankovní a Nebankovní registr klientských informací a SOLUS.

Nikdo ovšem nezná vaše úvěrové možnosti lépe než vy. Jak si spočítat „bezpečnou“ hranici zadlužení? Obecně platí, že po odečtení všech nákladů na život, na splátky atd. by vám v rodinném rozpočtu vždy mělo zůstat alespoň 20 % z vaší výplaty jako rezerva.

Ani na vašem účtu byste nikdy neměli být na nule, doporučuje se mít rezervy na dva měsíce života a na tyto peníze nesahat. V případě nevyhnutelných výdajů může pomoci právě úvěr udržet tyto základní rezervy, které byste jinak na nákup zboží museli vynaložit. Zní to paradoxně, ale půjčovat by si opravdu měl jen ten, kdo netrpí nouzí.

Za kolik mi půjčíte?

Odpověď je jednoduchá a stačí na ni 4 písmena: RPSN. Roční procentní sazba nákladů značí, jaké navýšení ročně zaplatíme včetně veškerých poplatků. Právě ty totiž dokážou úvěr skrytě navýšit i o několik procent.

Typicky sazba zahrnuje veškeré poplatky spojené s vyřízením a přidělením úvěru, poplatky za účet, pokud si ho k úvěru musíme založit, a další.

Postupně se lepší situace u správnosti výpočtu. Ještě nedávno panovaly značné rozdíly mezi RPSN spočítanou bankou a tou, kterou počítaly například spotřebitelské organizace. Nůžky se však postupně zavírají, jak se standardizuje výpočet sazby v praxi.

RPSN také není „dogmatem“. Postupně se mění její definice tak, aby obsáhla i nové poplatky, kterými se banky snažily z jejího výpočtu uniknout.

Jak RPSN používat? Sazba trpí řadou nevýhod a praktická interpretace kvůli složitému výpočtu patří mezi ně. Díky bohu však nemusíte RPSN umět sami definovat nebo spočítat. Stačí, když si vezmete dva porovnatelné úvěry, pokud možno stejné výše a doby splatnosti, a srovnáte si jejich RPSN. Výsledek vám potom jasně napoví, který úvěr je výhodnější.

RPSN z reklam je bohužel v praxi nepoužitelná. Ačkoliv společnosti při uvádění jakéhokoliv údaje o splácení musejí deklarovat také RPSN, činí tak za pomoci formulky „RPSN od“. A ta je značně matoucí, neboť úvěrové varianty s nejnižší sazbou bývají nedosažitelné nebo nepoužitelné. Z nástroje spotřebitelské ochrany je v takovém případě jenom reklamní tahák.

Mikropůjčky s makropoplatky

Zákon o spotřebitelském úvěru se zaměřuje na půjčky od pěti tisíc korun. Pod touto hranicí však není vakuum. Typicky se v něm pohybují „půjčky do výplaty“. Teď možná mnohým zatrnulo – ano, přesně tento typ úvěrů nezřídka stojí na začátku dluhové spirály.

Nicméně objektivně dávají takové půjčky smysl. I mezi lidmi, kteří občas s výplatou nevyjdou, najdeme poctivé dlužníky. A banka jim potřebný nízký obnos nepůjčí, resp. půjčuje jen desetitisíce a na dlouhou dobu. Co když vám stačí méně?

Narazit na nabídku „rychlé půjčky“ v inzerci napříč médii není problém. Ovšem vyplatí se být velmi opatrný. Právě u mikropůjček je velmi vysoké riziko nesplácení a tomu odpovídají drakonické podmínky.

Riziko se odráží v první řadě na ceně. Použili jsme kalkulačku jednoho z nejznámějších poskytovatelů a zkusili si půjčit 2000 Kč na dva týdny. Vrátit byste museli 2340 Kč. Třísetkorunové navýšení nevypadá zle, ale jen na první pohled.

Jakmile převedete úrok na roční úrokovou míru, překračuje hranici 440 %. A RPSN se blíží dokonce 5900 %. Dlužno však podotknout, že u menších a kratších úvěrů RPSN ztrácí svou vypovídací schopnost.

Sledujte také poplatky, které se vážou k získání úvěru. Firma si třeba naúčtuje nesmyslně vysoký poplatek za první půjčku, tedy za otevření členství v jejím „úvěrovém klubu“.

I když věříte, že úvěr splatíte bez problémů, přesto se pozorně podívejte na hrozící sankce. Některé společnosti se například chrání tak, že pohledávky po splatnosti předávají vymahačské agentuře už následující den. Jiné si „jen“ účtují vysoké sankce v podobě poplatků za prodloužení úvěru, tj. za odklad splátek.

Převzato z magazínu dTest 12/2013.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *