Zákon o spotřebitelském úvěru

Původní zákon č. 145/2010 Sb. je k 1.12.2016 zrušen a nahradí ho zákon č. 257/2016 Sb. Za podpory tisku mezitím vzniklo několik fám a panuje mnoho deziluzí.

V první řadě je třeba rozlišovat, jedná-li se o běžný spotřebitelský úvěr (půjčka, leasing apod.), spotřebitelský úvěr na bydlení (hypotéka, úvěr ze st. spoř. se zajištěním i bez, překlenovací úvěr apod.) nebo vázaný spotřebitelský úvěr. Podrobněji k druhům úvěrů někdy příště. Níže výklad několika bodů, které nový zákon obsahuje.

  1. Předčasné splacení – předčasně splatit půjde jakýkoli úvěr téměř kdykoli, ale ne vždy zcela bez sankcí (poplatku, úroku, účelně vynaložených nákladů apod. – ať si tomu říká kdo chce jak chce, každopádně to je mínus z dlužníkovy peněženky). Podmínky a stropy těchto sankcí jsou různé, zejména pak rozdílné pro běžné úvěry a úvěry na bydlení (např. při prodeji nemovitosti bude možné hypotéku splatit celou, pokud smlouva trvala alespoň dva roky. Poplatek za takové splacení byl stanoven na 1 % z výše předčasné splátky, maximálně však může dosáhnout částky 50 tisíc korun). Ale co je možná pro mnohé nejzásadnější – výše uvedené se bude vztahovat na nově uzavřené úvěry, respektive u starých úvěrů s pevnou fixací bude nový zákon aplikovaný při změně fixace. U starých úvěrů mimo změnu fixace by to snad mohlo jít pouze v těžkých životních situacích (úmrtí, dlouhodobá nemoc apod.).
  2. Rychlé splacení – během měsíce před výročím smlouvy lze každoročně zdarma umořit až 25% hypotéky (tato podmínka je ze zákona, ačkoli ji některé banky v promo materiálech uvádí jako výhodu oproti konkurenci).
  3. Čas na rozmyšlenou – poskytovatel úvěru na bydlení nesmí nabídku během 14 dní odvolat nebo změnit, ledaže by během této doby vyšlo najevo, že spotřebitel není úvěruschopný v souladu s podmínkami zákona.
  4. Odstoupení od smlouvy – do 14 dnů lze odstoupit od smlouvy o spotř. úvěru jiném než na bydlení nebo od smlouvy o zprostředkování spotř. úvěru, při nesplnění zákonem daných podmínek poskytovatelem úvěru respektive zprostředkovatelem.
  5. Zpeněžení zástavy – zástavní věřitel může zástavu zajišťující spotřebitelský úvěr na bydlení zpeněžit nejdříve po uplynutí 6 měsíců poté, co započetí výkonu zástavního práva zástavnímu dlužníkovi oznámil, a zároveň v této době nesmí dlužníkovi bránit při prodeji zástavy za účelem splacení dluhu.
  6. (Ne)platnost úvěrové smlouvy – Platnost úvěrové smlouvy bude například záviset i na řádném prověření schopnosti žadatele o úvěr dluh splácet. V opačném případě bude spotřebitel muset jistinu z neplatné smlouvy splatit podle svých možností, nebude však platit žádné úroky. Spotřebitel se může dovolat neplatnosti ve lhůtě 10 let od uzavření smlouvy. Ale zatají-li spotřebitel záměrně nějaké informace, nebo bude-li lhát, může to být považováno za úvěrový podvod.

Samozřejmě to není vše, nový zákon je velmi podrobný a má 179 paragrafů. Nový zákon má více chránit spotřebitele a více regulovat poskytovatele a zprostředkovatele. Což je v pořádku. Jen je třeba počítat s tím, že poskytovatelé zpřísní podmínky (max 95 % LTV, přísnější posuzování bonity, zrušení zjednodušeného refinancování, vyšší úrokové sazby apod.). Detailní informace získáte u příslušných poskytovatelů nebo u nezávislého odborníka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *